káně
See also: Appendix:Variations of "kane"
Czech
Pronunciation
- IPA(key): [ˈkaːɲɛ]
Etymology 1
Inherited from Old Czech káně, from Proto-Slavic *kaňa.
Noun
káně f (relational adjective kání)
Declension
Derived terms
Etymology 2
Noun
káně n
Declension
Further reading
- “káně”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “káně”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “káně”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025
Old Czech
Etymology
Inherited from Proto-Slavic *kaňa.
Pronunciation
Noun
káně f
Declension
Declension of káně (soft a-stem)
| singular | dual | plural | |
|---|---|---|---|
| nominative | káně | káni | káně |
| genitive | káně | káňú | kání, káň |
| dative | káni | káněma | kániem |
| accusative | káňu | káni | káně |
| vocative | káňe | káni | káně |
| locative | káni | káňú | kániech |
| instrumental | káňú | káněma | káněmi |
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.
Descendants
- Czech: káně
Further reading
- Jan Gebauer (1903–1916) “káně”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění